MILUŠKA DANIHELKOVÁ
významná cvičitelka Sokola Strašnice
Sestra Miluška Danihelková byla velmi platnou a ctěnou členkou Sokola Praha Strašnice, kam přešla v roce 1992. Hned se zapojila jako cvičitelka zdravotního tělocviku a pak jako místonáčelnice. Zároveň pracovala v Župě středočeské a v ústředí Sokola ve zdravotních komisích a ve Věrné gardě. Její velikou zásluhou bylo, že dovedla stmelit cvičenky Věrné gardy natolik, aby mohly v hojném počtu úspěšně vystoupit na XII. A XIII. Všesokolském sletě (celý útvar 36 cvičenek) a na několika veřejných vystoupeních a župních sletech. Naposledy s námi cvičila v červnu 1998 na župním sletě v Brandýse nad Labem.
Se Sokolem byla Miluška Danihelková spjatá od útlého dětství. Cvičit začala v Sokole Královské vinohrady, prý jí bylo kolem tří let a na levé ručičce měla uvázanou pentličku, aby poznala, kam se míří při povelu "v levo". Jako holčička se nadšeně účastnila každoročních letních zájezdů do Jugoslávie k tamním spřáteleným sokolským jednotám (organizoval je její otec). Později už jako studentka se věnovala gymnastice a stala se členkou družstva vrcholných sokolských gymnastek. Ty pak na londýnské Olympiádě v roce 1948 získaly zlaté medaile, ale ona mezi nimi pro onemocnění být nemohla.
Po 2. světové válce začala studovat medicínu, ale v roce 1948 byla ze studia z politických důvodů vyloučena. Později se provdala, vychovala dva syny a příležitostně brigádnicky pracovala jako učitelka tělocviku, nebo zdravotnice při školách v přírodě. V roce 1990 byla při obnovování Sokola, nejdřív ve své mateřské jednotě Sokola Královské vinohrady a od roku 1992 v Sokole Strašnice. Koncem 90. let onemocněla zhoubnou leukémií a zdálo se, že při životě ji drží jen její silná vůle a pevné odhodlání vydržet do XIII. Sletu. Na sestru Milušku Danihelkovou budou v Sokole Strašnice s vděčností dlouho vzpomínat nejen její vrstevníci, ale i mnozí mladí členové jednoty. Všichni jsme ji měli rádi pro její úsměv, vstřícnost, taktní chování ve všech situacích, pro její obětavost a vyznání ušlechtilých sokolských ideálů.
Jitka Hralová
Milé sestry a vážení bratři,
se smutkem v srdci vám sděluji že v sobotu 23. června 2001 skonala sestra Miluška Danihelková, sokolka tělem i duší, členka Sokola Strašnice, členka výboru, vedoucí oddílu Věrné gardy a v neposlední řadě jedna z obnovovatelů naší sokolské jednoty. Dlouhé měsíce bojovala z plných sil, s vírou v srdci a velmi statečně proti nesmírně zákeřné nemoci, které nakonec ve svých 78 letech podlehla. Pro mne tato drobná osůbka, která vždy zářila radostí, laskavostí, optimismem a nezlomnou životní energií, představovala to pravé a skutečné ztělesnění sokolských ideálů. Miluška byla sokol s velkým "S", kterých je jak šafránu a kteří nám mladým přibližují v těch nejobyčejnějších chvílích to pravé sokolství a bratrství.
Již s jasnými příznaky zákeřné nemoci Miluška dokázala mnohdy s vypětím všech svých sil připravit vynikajícím způsobem oddíl Věrné gardy na XIII. Všesokolský slet, se kterým již bohužel nemohla nastoupit na značky, ale mohla být přítomna ještě alespoň jako divák.
Tato veliká sokolská duše nás opustila ve chvílích, kdy jsme jako zástupci naší jednoty a župy obhajovali na 6. Sjezdu naše právoplatné místo v sokolské obci. Je nadevše jasné, že Sokolem se člověk nestává zaplacením členských příspěvků, nebo rozhodnutím ČOS. Sokolem se člověk stává svým sokolským postojem k životu, ke společnosti a svým konáním, které je bez jakýchkoliv přehnaných a velkých gest skromné, bratrské a sokolské. Právě ztělesnění sokolského ideálu pro mě představovala mne drahá sestra Miluška Danihelková.
S nesmírnou úctou
Patrik Borkovec
náčelník jednoty
