JITKA HRALOVÁ
významná činovnice Sokola Strašnice
Vzpomínky na sestru Jitku Hralovou v nás vyvolávají zamyšlení o charakterním člověku, a také uznání jejích kvalit morálních, obětavých a vlasteneckých. Svou odbornou profesi dovedla sestra Hralová plně zúročit ve funkci vzdělavatelky v obnovené jednotě Sokola Strašnice po roce 1990. A že tuto práci vykonávala velmi dobře, svědčí její kvalitní a zajímavé přednášky o událostech a osobnostech, spjatých se Sokolem.
Byla i pilná cvičenka Věrné gardy (starší cvičenci); pravidelně navštěvovala hodiny zdravotního tělocviku a ve své skromnosti a zbytečného pochybování zvládla i nácviky skladeb na Všesokolské slety, jichž se vždy s houževnatostí, ale také s trémou, zúčastnila.
Škoda, že nás sestra Jitka Hralová nečekaně opustila, teď na prahu konání 15. Všesokolského sletu v roce 2012, zároveň150. Výročí od založení Sokola. Určitě by těchto významných událostí využila k napsání hodnotných záznamů pro nás současníky i pro generace příští. Škoda – je nám to líto. Její jméno zůstane navždy zapsáno v historii strašnického Sokola.
Čest její památce!
úmrtí PhDr. Jitky Hralové
S hlubokým zármutkem oznamujeme, že dne 14.8. 2011, po dlouhé těžké nemoci, zemřela naše kolegyně paní PhDr. Jitka Hralová. Poslední rozloučení s naší kolegyní PhDr. Jitkou Hralovou se koná v úterý 23. 8. 2011 ve 12.40 hod. v Malé obřadní síni strašnického krematoria.
Krátce po svých osmdesátých narozeninách opustila po dlouhé nemoci řady českých archeologů PhDr. Jitka Hralová (12. 7. 1931-14. 8. 2011).
Ještě za studií pracovala v letech 1953 -1954 v Severočeském muzeu v Liberci, od roku 1955 až do odchodu na odpočinek v roce 1991 byla vědeckou pracovnicí v pravěkém oddělení Národního Muzea v Praze.
Specializovala se na problematiku období kultury lužické a na dobu halštatskou. Z tohoto časového úseku uveřejnila řadu prací, především v publikacích vydávaných Národním muzeem. V řadě „Fontes Archaeologici Pragenses“ zpřístupnila archeologické obci nálezy z lužického pohřebiště v Malé Bělé na Mladoboleslavsku (Das Lausitzer Gräberfeld in Malá Bělá, Pragae 1963) a později zpracovala mohylové pohřebiště (Das Hügelgräberfeld in Újezd u Radnic, Pragae 1993). Její základní práce „K problémům pozdní doby bronzové v Pojizeří“ (Sborník NM v Praze, sv. XI/1, Praha 1957) je stále archeology používána. Také v kolektivním díle pracovníků pravěkého oddělení NM „Pravěk Československa“ (Praha 1960) je autorkou tří rozsáhlých kapitol zahrnujících časový úsek mladší a pozdní doby bronzové a mladší doby halštatské. Některé práce publikovala i v zahraničních časopisech a některé také se svým manželem Jiřím.
Kromě archeologie se Jitka Hralová po roce 1989 věnovala velmi obětavě organizační práce v Sokole až do okamžiku, kdy jí přepadly vážné zdravotní potíže, které jí také bohužel zabránily v bližším osobním kontaktu s kolegy v oboru.
Jitka Hralová zůstane v dobré paměti hlavně u starší generace archeologů, kterým při studiu ve sbírkách NM vycházela vždy ochotně vstříc. Velmi jsme si vážili její přímočaré otevřenosti i její starostlivosti a obětavé péče o rodinu.
Archeologický ústav AV ČR
